Nedávno jsem seděl v jedné své oblíbené kavárně a listoval starším číslem magazínu o umění. Petříček junior se jal úvodního slova a hovořil o fotografii (nebo to byla malba?), jakožto reprezentaci. Re-prezentace je totiž PROCES: jedná se (samozřejmě) vždy jen o výsek daného průběhu, v čase, v toku myšlenek…Ten proces nikdy nekončí, není uzavřený a proto má každé další umění smysl.. Nechci tady míchat reklamu s uměním, to NIKDY. Rád bych jen řekl, že obdobný princip přeci jen v re-prezentaci reklamní zhýralosti může nalézt svůj protějšek. Vždycky jsem byl skeptický k pojmům typu disruption, třistašedesátka a tak dále. Jasně, něco na tom je, ale… vždycky si hýčkám tohle „ALE“. Každým popisem reprezentace (a co jiného je konzumentův „insight“?) něco navždy ztrácíme. Jsme o krůček blíže pochopení, ale nikdy pochopit nemůžeme.. Není to přece lovení insightů do prezentací, přesvědčení nevěřících hlav – ač činnost chvályhodná! Mělo by to být spíš LOVEní nepostihnutelnosti reprezentace, pokora k selskému rozumu a jasný odstup (Gorila a čokoláda? Proč ne, je to super!). Takže, milá Katko, pusť těm troubům pár parádních kousků – netypických, z periferie nevšednosti. Protože, bude-li to mít emoci a bude-li to jiné, za čas to v těch svých manuálech (možná) najdou... s křížkem pěkně po funuse:) A dík za POST!

Když už jsem tuhle zmínil toho Virilia, tak (v souvislosti s Chandleeho videem) ještě maličko přikápnu. V jedné ze svých klasik (La bombe informatique, Galilée, 1999) píše: "To, co bylo v XIX. století prostou REKLAMOU na nějaký produkt, ve XX. století pak průmyslovou REKLAMOU podněcující touhy, se má ve XXI. století stát čirou KOMUNIKACÍ. Právě proto se vyžaduje rozvinutí reklamního prostoru, jehož horizontem viditelnosti budou dimenze zeměkoule.." (atd. na téma globální reklamy a "univerzálního voyeurismu"). Jeho deset let staré proroctví se tedy zcela naplňuje (a říkejte si tomu WOM, fejsbůkovské konverzace nebo jinak..).

"Volby. Jakékoliv volby."?:) Musel jsem se řezat jako šílenec! Je to přesně tak... a jen se hrozím, uvážím-li nesmyslnost, s níž politické strany tyhle kampaně (plné tváří s fluidem vyblitýho zelí) financují.. Každopádně DOBREJ post.

Bubnující gorila reprezentuje přesně ten typ reklamy, která může v prostředí české kotlety vzniknout jen stěží. Proč? Protože se „vymyká“! Odchlipuje se od konformní za(s)lepenosti dnešních agentur. Ale to tu vlastně nemá smysl psát, všichni to víme. Gorila přece smrdí, je chlupatá, určitě neumím bubnovat, tak co by SAKRA dělala v reklamě na čokoládu? Jde o princip. O dobré jméno agentury, která je natolik silná, aby odolala pokušení odvést standardní práci a shrábnout prachy. Klobouk dolů před těmi, co tenhle koncept přecedili přes veleučené zuby velkohubých, živících se racionalitou a tlejících v testy ověřeném… Ta reklama je založená na znacích. Symbolech, které však svou symbolickou hodnotu již částečně odevzdaly, účastní se „mýtu“ a nesou závdavkem ironii, vtip a překvapení. „Perfektní“ muzika nablýskaná pleší Phila Collinse, gorila (proč gorila? zkuste se jí zeptat…, ale buzz jako hrom, o tom žádná!), super exekuce (je fakt živá? jak to jen dělali?), sdělení („moments of joy“ – smrdí kliškou markeťáka, ale Fallon – vivat Fallon!). A pak už jen stačí nabídnout tuhle symbolickou hmotu (plnou oříšků, rozinek, karamelu a čokolády) spotřebiteli a počkat, až si z ní uplácá marokánku – tak jak ji má sám rád! Dělat reklamu takhle by mě bavilo…